Kniha o nápoji z trávy
Motivem k sepsání této knihy jsou moji lidé. Jsou to čtyři děti a jedna krásná žena. Denně je reklama přesvědčuje o tom, že je pro ně nejlepší to, co je pro ně nejhorší.Věřím, že jsem pro ně nalezl zdravější cestu.
Václav Rathouský
Téměř třetina pevniny je pokryta něčím tak běžným, jako je tráva. Šlapeme po ní, sekáme ji, sedáme si na ni, někdy nám po ní zašátrá ruka a takřka nevědomě vytáhne její jemný stonek a vloží jej do úst. Jde o pradávnou instinktivní reakci člověka, který stejně jako zvířátka tuší, co je pro něj dobré. Ještě stále mezi námi žijí přírodní lidé, kterým není třeba poukazovat na krásu a užitek této všední rostlinky. Protože ale většina lidí tuto přirozenou schopnost ztratila, je třeba psát knihy a složité studie. Užitek trávy dobře ilustruje příběh Barbary Mooreové. Ta ve svých 56 letech vykonala 3200mílový pochod ze San Franciska do New Yorku. Šla 45 dní, 16 – 18 hodin denně. Byl to neuvěřitelný výkon i pro nejvýkonnější sportovce aktivního věku. Proto se novináři ptali na zdroje jejího sebevědomí. Odpověděla: „Věřím, že jsme dokonalá stvoření a budu-li správně jíst – dokážu to.“ A dodala k překvapení všech: „Mojí stravou bude tráva.“ Barbara na své „zabijácké“ cestě jedla pouze ovoce a zeleninu a pila zelené nápoje z travin. Pravdivější reklamu „zelenému palivu“ udělat nemohla ... Nemáte pocit, že nad palivem do svých automobilů přemýšlíme víc než nad vlastní stravou?
