Chlorella a Ječmen Green Ways přichází v BIO certifikaci. Připravili jsme pro vás rozhovor s ředitelem společnosti Green Ways Ing. Martinem Žambochem o bio certifikaci a převléknutí našich produktů do nového kabátu.
Ječmen a nově i Chlorella Green ways jsou nyní po mnoha letech označeny oficiální BIO certifikací. Co přesně to ale znamená – jde pouze o razítko na papíře, nebo jsou tyto produkty nyní pěstovány a produkovány jinak?
Při ohlášení „přechodu“ na BIO certifikaci jsem letos na Výroční slavnosti GW záměrně použil sousloví „převléknutí kabátu krabiček“. To proto, že principy organického pěstování jsme ctili po celá ta dvě desetiletí, co na trhu jsme.
To například u pěstování ječmene znamená: pouze přírodní osivo, výživa a ochrana rostlin bez agrochemikálií a s použitím hnojiv pouze z organických chovů, plus k tomu zelené hnojení a tak dále. Pro produkci chlorelly to platí podobně, používali jsme pouze přirozené a přírodní vstupy. Ať už šlo o chlorellovou „násadu“ nebo výživu akvakultury po celou dobu pěstování.
Nicméně pro BIO certifikaci akvakultur platí ještě další požadavky, které nesouvisejí přímo s produkty, ale s přírodou a k tomu se ještě dostaneme…
Když si za příklad vezmu BIO mléko a „obyčejné“ mléko, nabízí se mi laická představa o kravičce pasoucí se na otevřené zelené louce, která je přirozenou součástí okolní přírody. Jako kontrast vidím dojnici, která tráví celý svůj život uzavřená v železobetonovém kravínu. Jak si mám představit život a pěstování vodní řasy?
U produkce řas – nebo obecněji všech mikroorganismů – jsme v trochu jiné situaci než u oné kravky. U ní je rozdíl mezi volným BIO chovem a tím průmyslovým do očí bijící. Pokud bychom chtěli dosáhnout stejného kontrastu u chlorelly, museli bychom na jedné straně mít zcela uzavřený chemicko-technologický reaktor a na straně druhé sladkovodní rybníček v lese, kde bude chlorella sama od sebe růst a my si ji tam půjdeme jen čas od času nasbírat do košíčku.
A zatímco v onom zcela umělém reaktoru se chlorella celkem běžně pěstuje – u nás samozřejmě ne – tak ten zcela přírodní extrém je u pěstování řas prozatím utopií.
Myslím, že právě náš BIO organický systém pěstování chlorelly na cestě k onomu rybníčku v lese došel nejdál. Máme sice člověkem ovládanou pěstírnu, ale všechno ostatní je přirozené – od výživy (zde se zdráhám použít pojem „hnojení“) přes vzduch, vítr a teplotu až po sluneční záření.
Poznám kvalitu chlorelly na první pohled? Vzpomínám si na chuť rajčat od mé babičky, které pěstovala na zahrádce za domkem, a tak pravidelně zažívám překvapení, když kousnu do rajčete ze supermarketu. Bez chuti a vůně, ovšem s nápadně symetrickým tvarem a pokaždé stejnou barvou. Poznám kvalitu chlorelly vlastními smysly, tedy podle chuti, vůně a vzhledu?
Tady si dovolím upozornit na jeden zakořeněný omyl. Samotná BIO certifikace totiž o nutriční kvalitě a nezávadnosti potravin neříká vůbec nic. Kvalita jakékoli potraviny (včetně potravin zelených) a její organický nebo konvenční původ jsou dvě různé věci.
Jinými slovy to znamená, že můžete mít kvalitní potravinu z běžné konvence a zároveň až nebezpečnou šmakuládu, která bude mít všechna BIO razítka. To platí pro vše – od mouky přes zeleninu až po chlorellu. A specificky u řas jsme se v naší praxi setkali s vyloženě rizikovými produkty, které se sice honosily všemi organickými odznáčky, ale uvnitř byly plné reziduí těžkých kovů, nečistot a příměsí jiných řas a mikroorganismů.
Organická BIO certifikace totiž v první řadě hledí nikoli na produkt, ale na vliv celé výroby na přírodu.
Zpátky k otázce. Jedním z ukazatelů přirozeného pěstování potravin, včetně těch zelených, budou výkyvy v senzorice mezi jednotlivými šaržemi – tedy jakási sezónnost. Velmi dobře to známe u našeho zelenáče, kdy jarní šarže jsou barvou, chutí i strukturou prášku obvykle trošku jiné než třeba šarže podzimní.
To stejné platí pro BIO chlorellu. Například první tři šarže, které máme už dnes v prodeji, jsou o stupínek jasněji zelené než ty, které k nám dnes putují z Taiwanu. Ty budou mít o kapku tmavší zelenou barvu. Důvod je pouze sezónní vliv – pěstování v lednu a únoru je zkrátka jiné než o měsíc později.
Změnili jste nějak způsob výroby, tedy přepravu, sušení, tabletizaci a balení, aby bylo možné získat BIO certifikaci?
Vezmu to od Ječmene Green Ways. U něj jsme v podstatě prošli jen a pouze administrativním procesem, a to vlastně už koncem roku 2017. Ale protože jsme v tu dobu měli v portfoliu jen dva produkty – ječmen a chlorellu – tak jsme nechtěli „převléknout“ pouze jeden z nich a druhý nechat v konvenčním kabátku. Proto jsme čekali, až se podaří certifikace u našich akvakultur, což bylo popravdě náročnější, nákladnější a mnohem delší než jsme původně předpokládali…
Proč? Jaké jsou rozdíly v certifikaci ječmene a chlorelly?
Principy jsou stejné, ale v detailech je rozdílů celkem dost. Zkusím to uvést na příkladech. Za prvé se podíváme na BIO pole. Na něm řešíte „jen“ samotnou lokalitu (která musí být v BIO režimu), osivo, hnojení, ochranu rostlin bez agrochemikálií, zpracování produktů bez rizika záměny s produkty konvenčními a pak nezbytnou administrativu.
Když se ovšem podíváme na pěstírnu chlorelly, je to přece jen jiný obrázek. Zde vždy jde o člověkem vybudovanou „fabriku“ s kaskádou nádrží a s mnoha technologiemi uvnitř. Proto jsou u akvakultur nároky certifikační autority mnohem vyšší a je to jedině správně – jdou směrem k šetrnosti vůči přírodě.
Jak konkrétně si máme ten směr k přírodě představit?
Takže se třeba řeší celková energetická náročnost výroby, spotřeba vody nebo práce s vodou „odpadní“ a vůbec celý management odpadů. To je správně, protože může jít třeba o velké množství vody a energií. A není jedno, odkud ji vezmete a jestli ji náhodou neseberete sousednímu subtropickému biotopu.
Nás tato energetická či environmentální část normy konkrétně dovedla k úpravám celé post-produkční linky, což zahrnuje filtraci, sušení a tabletizaci chlorelly. Suma sumárum jsme museli celou výrobu posunout k šetrnějšímu zacházení se zdroji.
Toho jsme mimochodem využili pro aktualizaci naší tabletové raznice „G“. Nově jsou tak tablety s géčkem výraznější, písmo více odpovídá našemu logu a tablety jsou také o něco pevnější. Což je fajn pro jejich stabilitu a skladovatelnost.
Mluvil jste o energetické náročnosti a post-produkci. Je nějaká změna ve vlastním pěstování BIO chlorelly, tedy ve vlastní produkci?
Ano, jedna tam je. Norma totiž omezuje množství „zásahů“ do již běžící produkce. Konkrétně omezuje možnost finálního „přihnojení“ těsně před sklizní řasy, kdy si producent může trochu dopomoci například ve chvíli, kdy je chladněji nebo je méně slunečných dnů, a pomocí „forsážního“ hnojení to dohnat, byť třeba s pomocí BIO výživy. Toto už dělat nemůžeme a nebudeme.
Proto naše nová BIO chlorella bude o něco více závislá na sezónním vlivu počasí. Ale o tom jsem už mluvil.
Principiálně je to znovu správně. Pokud mám BIO produkt, jablko, mrkev či chlorellu, měl by odpovídat svému přirozenému „pravzoru“, a ne vypadat jako napumpovaný hybrid z posilovny. Kdybych to chtěl říct hodně učeně a odborně, tak norma hlídá, aby fenotyp odpovídal původnímu genotypu.
Pokud bych chtěl vidět vědecký důkaz, že chlorella s BIO certifikací je skutečně kvalitnější, bylo by to možné? Je možné kvalitu objektivně změřit a porovnat?
Znovu připomínám – BIO řeší ohled vůči přírodě a prostředí, nutriční kvalita je víceméně nezávislá záležitost. My jsme historicky začali s tématem kvality zelených potravin. A v tomto tématu jsme došli hodně daleko, řekněme nejdál na zeleném trhu. Srovnáním s reálnou konkurencí opakovaně vidím, že to, co je pro nás standardem (vezměme si třeba důkladnou laboratorní kontrolu jednotlivých šarží), je pro mnohé ostatní nemyslitelným luxusem. Takže jsme to vzali za ten správný konec. Nejprve kvalita produktu.
A teď jdeme dál – máme měřitelně kvalitní produkt a začínáme s tématem „kvality“ pro prostředí a přírodu. K tomu nám má dopomoci i BIO certifikace, která současně tento směr potvrzuje.
Dobře, ale lze kvalitu nějak objektivně měřit?
Jistě. Platí přece, že co neměříš, to neřídíš… S každou šarží produkce máme její „rodný list“, tedy známe obsah prospěšných látek a také obsah látek rizikových. Ty první by měly být co nejvýše v přirozených mezích, ty druhé naopak co nejníže.
Můžeme zmínit něco konkrétního?
Tak pojďme na pár základních laboratorních analýz. Ty byly u prvních šarží naší BIO chlorelly i pro mě překvapivé, a to jen v tom nejlepším. Prokázaly totiž velkou vyrovnanost produkce i nadprůměrnou bohatost všech nových šarží.
Například bílkoviny byly nad 60 % hranicí a chlorofyl nad hranicí 2000 mg/100 g. Vše je nad naším průměrem, což považuji u prvních šarží za úspěch. Stejně pozitivní jsou i velmi nízké obsahy reziduí těžkých kovů. Ty jsou asi o 20 % nižší, než je náš průměr. Velmi čistá chlorella.
A nakonec uvádím analýzu na feoforbidy – rozkladné produkty chlorofylu. Ty jsou u prvních tří šarží BIO chlorelly na našem historickém minimu. GW limit je 17 mg/100g a nové šarže jsou zhruba na polovině. Výklad pro čtenáře je tento: velmi nízké množství feoforbidů znamená velmi šetrně vypěstovaný, čerstvý a „mladý“ produkt. To mimochodem souvisí s velmi decentní a jemnou chutí aktuální šarže nové BIO chlorelly.
Závěrečná otázka – lze tedy říci, že Chlorella GW s BIO certifikací je po několika letech jiná? Je možné tvrdit, že je ve všech ohledech kvalitnější? Nebo jde spíše o marketing, kterému se musela přizpůsobit výroba kvůli získání razítka?
Když už zmiňujete marketing: ono o marketing u obchodní společnosti vždycky tak nějak jde. U nás je marketing v tom, že jsme našim zákazníkům, spotřebitelům a partnerům chtěli dát černé na bílém, že to s ohledem vůči přírodě myslíme vážně. A chtěli jsme současně dát odpověď na zbytečné otázky typu: „Říkáte, že to pěstujete organicky, tak proč nemáte certifikát?“ Teď už jasnou odpověď máme.
A pokud jde o chlorellu, ta je stejná a jiná současně. Trošku jiná je a bude v senzorice. Máme trošku jinou tabletu s novým géčkem. Tableta je o něco pevnější a šarže od šarže se bude mírně měnit chuť či barva.
Stejná je ale v našem přístupu ke kvalitě – chceme mít tu nejčistší na světě dostupnou chlorellu. A výsledky analýz ukazují, že ji máme. BIO certifikát je pak bonusem pro přírodu a pro zákazníka třešinkou na dortu.